„Rád bych skalickému fotbalu vrátil co mi umožnil.“ – říká Dan Franc

Máme tu další ze série rozhovorů. Tentokrát s Danem Francem, který pomáhá nejužšímu vedení klubu při dalším rozvoji.

1.       Co obnáší vaše funkce Sportovní ředitel? Budete i nadále trenér?

Já bych to asi takto „honosně“ nenazýval. Dostal jsem od nového vedení příležitost, abych pomohl s udáváním směru a vývoje klubu, kterou pochopitelně nešlo odmítnout. Možná už proto, že právě skalický fotbal mě nastartoval k profesionálnímu fotbalu. Nyní bych rád místnímu fotbalu aspoň částečně vrátil to, co mi poskytl. Mám na starost vlastně vše, co se týká sportovní a provozní stránky, takže vlastně dělám takovou pravou ruku Jardovi (předseda) a Filipovi (místopředseda). Svůj tým nyní žádný nepovedu hned z několika důvodů. Prvním důvodem je, že bych byl rád oporou pro trenéry a v rámci jejich tréninků bych rád předával inspiraci a povídal si nad tím, jak můžeme třeba ještě více klukům pomáhat se zlepšovat. Druhý důvod je, že moje práce a současná „funkce“ je jen těžko slučitelná s pravidelným vedením týmu na takové úrovni, abych mohl být spokojený a dát týmu to, co se od trenéra očekává.  

2.       Jak se to stane, že se člověk v 27. letech se stane držitelem Mládežnické profi licence?

Já si myslím, že to není nic neobvyklého. Sice se řadím mezi ty mladší držitele této licence, ale je to jen papír, který z člověka vlastně nedělá nic více než je. Licence nedělá trenéra, trenéra dělá to, co předvádí na hřišti. Měl jsem výhodu v tom, že jsem začal brzo se vzděláváním a už v 15 letech mi bylo umožněno, abych studoval UEFA B licenci – tuto licenci mám díky tehdejšímu sekretáři a duši skalického fotbalu Honzovi Holému. Díky tomu šlo jít na nejvyšší mládežnickou licenci takto mladý. Nicméně já bych rád upozornil na to, že řada našich trenérů nemá takto vysoké trenérské vzdělání, ale i přesto jsou skvělými trenéry. Věřím, že když to člověk dělá srdcem a s rozumem, tak je to více než kdejaká licence. 

3.       Víme, že pracujete pro FAČR na pozici lektor. Jaká je to práce?

Tohle snad ani nejde nazvat prací, já to beru spíše jako poslání. Mám neuvěřitelnou možnost jezdit téměř po celé republice, protože mezi mé regiony patří nejen ten domovský, Královehradecký kraj, ale také ten Pardubický, Středočeský, Ústecký a působit tam na trenéry. Největší snahou našeho lektorského týmu je, abychom všechny trenéry inspirovali k dalšímu vzdělávání, ale hlavně je přivedli k novým myšlenkám a pohledům na trénování dětí a mládeže. Naprosto skvělé je, že mám možnost se učit od skvělých a zkušených lidí jako je Tonda Plachý, Verner Lička, ale také spoustu inspirace získávám od svých kolegů lektorů. Sice musím hodně cestovat a určitou část roku nejsem skoro doma, ale jak říkám, beru takovou příležitost jako poslání. 

4.       Od ledna vedete několikrát týdně online tréninky nejen pro fotbalisty. Teď se k tomu přidal i „TV do škol(ek)“. Mohl byste nám přiblížit, jak takový tělocvik vypadá? Kolik se již přidalo škol a školek? A v jaké jste momentálně kondici?

Jasně, já jen upravím informaci, protože tréninky už pořádáme od listopadu 2020. Tehdy jsme cvičili jen pro naše kluky v předpřípravce. Po novém roce jsme všichni měli nutkání dát možnost si zablbnout i široké veřejnosti. Moc mě těší, že se stále na cvičení hlásí velké množství dětí a rodičů. Možná ještě lepší zprávou je, že v období krásných dnů se účast na cvičeních vždy sníží, takže největší konkurencí bývá právě krásné počasí, díky bohu! Těláky pro školy jsou skvělé. Každé úterý a čtvrtek v určitý čas navazujeme na konec distanční výuky dětí a stejně jako při online cvičeních s nimi cca 40 minut cvičíme. Zaměřujeme se na takové cviky, aby pomáhaly každému zdravě se vyvíjet, tzn. máme tendenci napomoci tomu, aby nikoho současná doba nepoznamenala (myslím, třeba to, že často a dlouho sedí u počítače). Možnost cvičit s námi dostaly všechny školy v královehradeckém kraji. Tělák od těláku je nás více, ale přesný počet škol bohužel nevím.

5.       Plánujete nějako více spolupracovat se školkami a školami přímo v České Skalici a blízkém okolí?

Tím, že fotbal patří mezi nejrozšířenější a nejpopulárnější sporty na světě cítíme určitou zodpovědnost a rádi bychom více se školskými zařízeními ve Skalici a jejím blízkém okolí spolupracovali. Už nyní Kuba Zahradník dělá Pohybovky, ve kterých vede děti ke sportu a nadšení ze sportování. Náš cíl je tuto aktivitu šířit dále, chtěli bychom čas od času třeba přijít inspirovat učitele do hodin TV, máme v plánu různé sportovní akce pro školy a školky, ale co bude a nebude možné nám ukáží až následující měsíce. Chceme v tomto ohledu dělat více než jen fotbal. Rádi bychom působili multisportovně a celkově napomohli ke zvýšení pohybové gramotnosti dětí. 

6.       Vy osobně jste otcem projektu Bavíme se sportem. Jak to vypadá do budoucna s „Pohybovkami“,  které se tak úspěšně rozběhly a byly hojně navštěvované?

Jak píšu výše. Moc rádi bychom, aby skvělá práce Kubi pokračovala a rozšiřovala se i do dalších zařízení. Děti to moc baví, užívají si to a jsou šťastné. Co více si přát než podchytit to nadšení dětí již ve věku školky nebo prvních let na ZŠ. To je neocenitelná práce. Ve spolupráci s rodinou a školou to dává naprostou logiku. Věřím, že se podaří dohodnout se školkami a školami a po návratu k běžnému životu navážeme tam, kde jsme skončili a postupem času půjdeme ještě dál. Nebo aspoň si to tak přejeme. 

7.       Co si slibujete do budoucna od nového areálu, zejména UMT, místo dosavadního spodního hřiště?

Tak především bych chtěl moc poděkovat Městu Česká Skalice za to, že nás v této iniciativě opravdu významně podporu a stejně tak předsedovi oddílu Jardovi Zítkovi za to, kolik práce už na rekonstrukci udělal. Sám jsem se nyní zapojil do několika administrativních záležitostí a není to jednoduché. Co si slibuji.. to je otázkou. Určitě to bude perfektní příležitost trénovat venku celoročně, celkově se zlepší zázemí a možnosti, co při tréninku dělat. Součástí rekonstrukce má být nejen travnatá plocha, ale vzniknou i nové prolejzačky, běžecký okruh apod. Díky tomu by se hřiště mohlo stát centrem sekáváním různých sportů, rodin atd.. takže nám to nedá jen ty sportovní možnosti, ale také další příležitosti sociální. Osobně už se moc těším až bude hřiště hotové. Bude to velký krok kupředu. Nicméně pak bude na nás všech kolik z toho budeme schopni vytěžit, protože hřiště za nás tu práci  neudělá. 

8.       Vraťme se přímo k fotbalu.  Nyní budete mít na starosti krom mládežnických týmů i A tým. Jaké jsou právě s A týmem plány?

Tak A tým je primární záležitost Jardy Zítka, ale já pochopitelně chci napomoci. Myslím, že tady se plány od mého příchodu nijak nemění. Nyní bude docházet k větší generační obměně. Tím, že nemáme dorost, tak musíme hráče hledat v jiných klubech, což není úplně jednoduchý úkol. Rádi bychom přivedli mladé hráče, kteří budou ochotní na sobě makat, abychom mohli i nadále hrát atraktivní fotbal, jako tomu bylo doposud. Můj osobní cíl je také to, aby ti kluci, kteří nyní skončí s kariéru i nadále působili v klubu. Jejich fotbalové životy jsou právě se Skalicí spojené a byli bychom rádi, aby tomu bylo i nadále. Takže je možné, že někteří se zapojí jako trenéři nebo v dalších funkcích. Skvělé by také bylo, kdyby se podařilo opět stát pravidelným účastníkem nejvyšší krajské soutěže. Musíme ale jít postupně, proto se teď soustředíme na to, aby se podařilo doplnit kádr. 

9.       Mohl byste nám přiblížit krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé plány klubu?

To není úplně jednoduchá otázka, protože plánů je hodně, ale myslím, že všechny jsou vzájemně propojené. Co je důležité, že všichni zůstáváme při zemi. To znamená, že si uvědomujeme své postavení v regionu. Rádi bychom byli předním týmem okresu Náchod. Nemáme ambice vyrovnávat se soutěžemi klubům jako je Náchod nebo Hradec. Nicméně bychom chtěli tyto přední kluby v regionu zásobovali našimi talenty. Rádi bychom, aby základem filozofie byly vztahy, a to všech zúčastněných v procesu výchovy hráčů a hráček HRÁČ – TRENÉR – RODIČ. Bylo by perfektní, kdyby se podařilo vytvořit na hřišti takové centru setkávání lidí (k tomu výrazně přispěje rekonstrukce spodního areálu). Když bude dobrá atmosféra a vzájemná důvěra, tak bude mnohem jednodušší cokoli dalšího budovat. Můžeme stavět na perfektní partě trenérů, kteří do fotbalu dávají hodně. Dalším velkým bonusem je, že v klubu trénují jak mladí trenéři, tak ti, kteří mají více zkušeností, a to nejen ve fotbale, ale i v životě. Vzájemně se můžeme perfektně inspirovat a obohatit! Takže zásadní cíl je, aby nás to všechny bavilo a abychom vychovávali skvělé sportovce, a to po všech stránkách – duševní, fyzické, ale i té fotbalové. 

10.   V minulosti jste v mládeži vedl několik výborných hráčů. Kdo to zatím dotáhl nejdále?

Já jsem zatím nevedl moc mužstev, resp. ročníků, které by zatím dorostly do mužů, takže nemám zase tolik svěřenců v profi soutěžích. Velkou radost mi dělá, když se mohou dívat třeba na Dana Trubače, jak válí za Teplice, i když se jim zrovna moc nedaří! Na stranu druhou řadu let jsem se věnoval také ženskému fotbalu, takže najdu i holky, které to někam dotáhly. Třeba Bára Sladká, která nedávno odchytala několik zápasů v Lize Mistryň za pražskou Slávii. Nebo se nyní chystá do Ameriky hrát fotbal Aneta Sováková, kterou jsem měl možnost trénovat.